mořit

Czech

Alternative forms

  • mořiti (obsolete)

Pronunciation

  • IPA(key): /ˈmor̝ɪt/
  • Hyphenation: mo‧řit

Etymology 1

From Proto-Slavic *moriti, which is a causative to *merti (“to die”) (i.e. it means "to cause dying"). Compare mořit – Etymology 2, and also mor, smrt, mařit and můra.[1]

Verb

mořit impf [16th c.]

  1. torment, torture
    • 1907, Jan Herben, Do třetího a čtvrtého pokolení‎, volume 1, Emil Šolc Knihkupectví, page 304:
      Justiciár dal je zakouti spolu do želez, mořil je týden hladem, a každý den voják měl poručení, aby je bil palicí po stehnech.
      The justiciar ordered to put them into shackles, tortured them with hunger, and a soldier was commanded to slash their thighs with a club.
  2. pester, plague
    • 1992, Eva Hauserová, Hostina mutagenů‎, Praha: Svoboda, →ISBN, page 116:
      Eliáš mě pořád mořil, abych s ním hrála Člověče nezlob se.
      Eliáš kept pestering me to play Člověče nezlob se with him.
  3. (reflexive, used with se) toil
    • 2015, Michaela Maxová, chapter 32, in Poezie všedního dne aneb Výchova dívek v minulém století‎, →ISBN:
      Mořil se s tím překladem ve dne, v noci asi dva měsíce.
      He toiled over the translation day and night for two months.
Conjugation
Conjugation
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st personmořímmoříme—mořme
2nd personmoříšmořítemořmořte
3rd personmořímoří——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mořit.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animatemořilmořilimořenmořeni
masculine inanimatemořilymořeny
femininemořilamořilymořenamořeny
neutermořilomořilamořenomořena
Transgressivespresentpast
masculine singularmoře—
feminine + neuter singularmoříc—
pluralmoříce—
Derived terms
  • moření
  • úmor
  • úmorný
  • umoření
  • umořený
  • umořit
  • zamoření
  • zamořený
  • zamořit
  • mozkomor

Etymology 2

Related to Proto-Slavic *marati (“to dirty”), from Proto-Indo-European *mer-/*mor- (“to blacken, to dirty; dirt spot”). Compare mourovatý.[2]

Verb

mořit impf [19th c.]

  1. to stain (to coat a wooden surface with a stain)
    • 2013, Ludvík Losos, Historický nábytek: konstrukce, údržba, restaurování‎, Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 226:
      Nejstarší postupy spočívaly v tom, že se mořilo dřevo roztokem měděnky v kombinaci s odvarem kampešky nebo brazilského dřeva.
      The oldest techniques were based on staining the wood with a solution of verdigris combined with decoction of logwood or Brazilwood.
  2. to pickle (to treat a metal surface to remove impurities)
    • 2004, Šimon Vondruška; Miroslav Oehm and Jan Mohr, Zámečnictví: Tradice z pohledu dneška‎, Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 57:
      Hliník možno mořit a leštit, vloží-li se nejprve do silného roztoku alkalické potaše a na to do benzinu.
      Aluminium can be pickled and polished if it has been dipped in strong solution of alcaline potash and then in petrol.
  3. (agriculture, about seed corn) to disinfect
    • 2006, Ivona Šuchmannová, Pěstujeme rostliny k sušení‎, Praha: Grada Publishing, →ISBN, page 62:
      Osivo je vhodné mořit proti plísním.
      The seed corn should be disinfected to prevent molds.
Conjugation
Conjugation
Present formsindicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st personmořímmoříme—mořme
2nd personmoříšmořítemořmořte
3rd personmořímoří——
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mořit.
ParticiplesPast participlesPassive participles
singularpluralsingularplural
masculine animatemořilmořilimořenmořeni
masculine inanimatemořilymořeny
femininemořilamořilymořenamořeny
neutermořilomořilamořenomořena
Transgressivespresentpast
masculine singularmoře—
feminine + neuter singularmoříc—
pluralmoříce—
Derived terms
  • moření
  • mořený
  • mořicí, mořící
  • mořidlo
  • namořený
  • namořit

References

  1. ↑ "mořit1" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 430.
  2. ↑ "mořit2" in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, Leda, 2015, →ISBN, page 430.

Further reading

  • mořiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • mořiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.