svůj

Etymology

From Proto-Slavic *svojь, from Proto-Indo-European *swoyos, from Proto-Indo-European *swé.

Pronunciation

• IPA^(key): /svuːj/

• Audio

  (file)

Pronoun

svůj m

1. one's own; belonging to the subject, of the subject, or related to the subject; reflexive possessive pronoun; thus rendered as possessive pronouns including my, your, his, her, our, their, depending on the subject.

   Vidím svého otce. — I see my father.

   Alena se loučí se svými sestrami. — Alice says goodbye to her sisters.

   Matky obvykle milují své děti. — Mothers usually love their children.

Further reading

• svůj in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• svůj in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989