protiřečící
Czech
Adjective
protiřečící
- (reflexive, used with si) self-contradictory
Declension
declension
| singular | ||||
|---|---|---|---|---|
| masculine animate | masculine inanimate | feminine | neuter | |
| nominative | protiřečící | |||
| genitive | protiřečícího | protiřečící | protiřečícího | |
| dative | protiřečícímu | protiřečící | protiřečícímu | |
| accusative | protiřečícího | protiřečící | ||
| vocative | protiřečící | |||
| locative | protiřečícím | protiřečící | protiřečícím | |
| instrumental | protiřečícím | protiřečící | protiřečícím | |
| plural | ||||
| nominative | protiřečící | |||
| genitive | protiřečících | |||
| dative | protiřečícím | |||
| accusative | protiřečící | |||
| vocative | protiřečící | |||
| locative | protiřečících | |||
| instrumental | protiřečícími, (colloquial) protiřečícíma | |||
This article is issued from
Wiktionary.
The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike.
Additional terms may apply for the media files.