osvědčit

Czech

Verb

osvědčit

  1. to certify
  2. (reflexive, used with se) to prove good or useful

Conjugation

Conjugation
Present forms indicativeimperative
singularpluralsingularplural
1st person osvědčímosvědčíme — osvědčeme, osvědčme
2nd person osvědčíš osvědčíte osvědči, osvědč osvědčete, osvědčte
3rd person osvědčí osvědčí — —
The verb osvědčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.
Participles Past participlesPassive participles
singular plural singular plural
masculine animate osvědčil osvědčili osvědčen osvědčeni
masculine inanimate osvědčily osvědčeny
feminineosvědčila osvědčily osvědčena osvědčeny
neuterosvědčilo osvědčila osvědčeno osvědčena
Transgressives present past
masculine singular — osvědčiv
feminine + neuter singular — osvědčivši
plural — osvědčivše

Derived terms

Further reading

  • osvědčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • osvědčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
This article is issued from Wiktionary. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.