konec

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈkonɛt͡s/

• audio

  (file)

Noun

konec m

1. end (extreme part)
2. (dated) end (purpose)
   • 1923, Zákon na ochranu republiky:

     Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

Further reading

• konec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• konec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Noun

konec m (Cyrillic spelling конец)

1. (Kajkavian) end
2. (Kajkavian) thread

Etymology

From Proto-Slavic *konьcь.

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈkɔ̀ːnəts/
• Tonal orthography: kónəc

Noun

kônec m inan (genitive kônca, nominative plural kônci)

1. end (extreme part)
2. part

   Na drugem koncu sveta.

   On the other part of the world.

3. tip (of one's tongue)