šovén

Etymology

From French chauvin.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʃovɛːn]
• Rhymes: -ɛːn
• Hyphenation: šo‧vén

Noun

šovén m anim

1. (dated, chiefly derogatory) a jingo, a chauvinist
   • 1883 October 13, “Politické zprávy domácí.”, in Národní listy, volume XXIII., number 244 (in Czech), page 2, column 3:

     Dlužno očekávat, že kaše nebude tak horka snědena, jak ji maďarský chauvin libozvučnou němčinou Chorvatům předkládá.

   • 1929, Viktor Dyk in Ivana Haslingerová, “Václav Klaus: "Slovo nacionalismus nepoužívat neutralisticky!"”, in haslingerova.idnes.blog.cz (blog), retrieved 26 January 2018:

     Šovinismus je nekritické zbožnění vlastního národa, touha podříditi mu všechny ostatní. Nacionalista miluje svůj národ, šovén nenávidí ostatní nebo jimi pohrdá.

     Chauvinism is an uncritical adulation of one’s own, a desire to subordinate all other nations. A nationalist loves his, a chauvinist hates or disdains other nations.

   • 2001, Zdeněk Kárník, “Brněnský program předlitavské sociální demokracie a jeho cesta dějinami (Až k hořkému konci?)”, in Střední Evropa internacionálně (in Czech), Brno: Doplněk, →ISBN, page 60:

     byl [v 80. letech 19. stol.] pospolu i s takovým člověkem, jakým byl velkoněmecký šovén Georg von Schönerer

     [in the 1880s] he kept company with the likes of Georg von Schönerer, an ardent exponent of Pan-Germanism

Further reading

• šovén in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• šovén in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989